V květnu jako minulý rok jsem se vydal na jeden soukromý revír, kde se místní ryby pohybují i o váze 20 kg. Rezervovat místo jsem si musel už minulý rok v listopadu a to už jsem měl pomalu problém, vybrat si nějaký termín, který by se mi hodil. Naštěstí jsem se s majitelem na termínu a místu domluvil a teď stačilo jen čekat až bude květen a já budu moct konečně vyrazit za kapitálníma úlovkama. Čas neúprosně běžel a já se konečně dočkal týdne, kdy jsem se mohl připravovat na víkend. Každý to zná moc dobře, hlavně nic nezapomenout a tak jsem si raději udělal seznam, abych nic nezapomněl. Ve čtvrtek jsem v podvečer vše zabalil a naházel do auta, abych se ráno mohl jenom nasnídat a rovnou vyrazit. Zbytek večera trávím s rodinou, abych si je taky užil než odjedu na ryby. V noci celý nedočkavý až bude ráno jsem se neustále převaloval a nemohl jsem usnout. Noc rychle utekla a já mohl vstávat, rychle se nasnídat a vyrazit.
Po příjezdu jsem musel počkat, než se uvolní místo na kterém jsem měl chytat, což netrvalo dlouho a já jsem se mohl konečně pustit do práce. K dispozici jsem měl i loďku, takže jsem zavezl tyčovou bójku a rozkrmil si místo partiklem a koulema Crazy Fruit a Dark Warrior. Montáže a PVA jsem měl připravené z domova, takže jsem se nemusel zdržovat a po zakrmení jsem rovnou nahazoval. Po nahození jsem si zorganizoval zbytek věcí, abych měl vše po ruce a věci na svých místech. Teď už jen zbývalo čekat na signál z hlásičů. První záběr přišel ještě před obědem. Chystal jsem se zrovna nahazovat a ve chvíli kdy jsem byl připravený nahodit, ozval se zvuk z hlásiče na druhém prutě. Rychle jsem opřel prut o stojan a bral do ruky druhý prut na kterém se pomalu rozjížděla cívka navyjáku. Netrvalo dlouho a sedmi kilový kapřík byl na břehu.
Zbytek dne se na mě už štěstí neusmálo a jak se den pomalu chýlil ke konci nezbývalo mi nic jiného, než se začít připravovat na noc. Mezi mé oblíbené montáže na noc Ronnie Rig. Kolem desáté hodiny večer jsem vyměnil montáže a šel jsem si pomalu lehnout. Ze spacáku ještě koukám směrem k vodě na pruty a přemýšlím o tom, jaké by to bylo zdolat si tady pořádnou dvacku.
V noci mě probudilo pípání hlásiče. Rychle jsem se snažil dostat ze spacáku, abych mohl běžet k prutu, když jsem se z něj konečně vysoukal, tak zjišťuji, že zvuk hlásiče je pravidelný a v tu chvíli mi dochází, že na 95 procent mi dochází baterie. Rychle jsem vyměnil baterii a upaloval jsem zpátky do vyhřátého spácáku, protože venku bylo kolem dvou stupňů. Zbytek noci už jsem se záběru nedočkal.
Další den jsem snažil udělat záběr, ale počasí mi moc nepřálo. Před obědem přišel silný vítr, který sebou přinesl slejvák. V podvečer se počasí uklidnilo a za nedlouho přišel i vytoužený záběr.
Opět se blížil večer a tentokrát jsem vyzkoušel změnit montáže. Určitě jsem chtěl chytat na panáčka, takže jsem si vybral na jeden prut kombinaci Crazy Fruit s broskvovou popkou a na druhý prut jsem dal Dark Warrior se švestkovou popkou.
Kolem jedné hodiny ráno mě probudila plynulá jízda, rychle jsem vylezl ze spacáku a běžím k prutu. Po záseku zjišťuji, že na druhé straně mám silného protivníka. Ryba jezdí ze strany na stranu a bere si metry vlasce. Při každém přitažení si okamžitě bere jednou tolik a mizí kamsi do tmy. Zhruba po dvaceti minutách se mi podařilo rybu konečně dostat do podběráku a zjišťuji s kým jsem měl tu čest.
Kapr hezky zapózoval a šel zpátky do vody. Rychle jsem znovu nahodil a doufal jsem , že poslední noc ještě něco přijde. Kolem čtvrté ráno přišla další jízda, ale než jsem
doběhl k prutu byla pryč. Před šestou ráno jsem vstal a šel zkontrolovat pruty, když jsem se blížil k prutům, tak ve mě hrklo, protože na pravém prutě byl prověšený vlasec, aniž by pípal hlásič. Prut jsem vytáhl a zjistil jsem, že jsem prošvihl další záběr, tentokrát díky technice a počasí, protože hlásiče byly zmrzlí.
Ještě mi zbývalo pár hodin chytání, než se vrátím zase zpátky do reality všedního dne a tak jsem si sedl do křesílka a vychutnával jsem si poslední chvíle u rybníka.
Když to vezmu celkově, že jsem dostal na břeh tři krásný kapry za 48 hodin za takových podmínek, nemohl jsem si stěžovat, protože jiní rybáři, kteří byli u rybníka takové štěstí neměli.
Za CarpStory team Jirka Řeháček.